Jak vypadá psychoterapie?

Terapii si můžete představit jako velmi lidské setkání. Není to chladné vyptávání na anamnézu, ale rozhovor, ve kterém terapeut poskytuje podporu a pozorně sleduje vyprávění klienta, tak aby se mohl „porozhlédnout po jeho světě“, po „krajině jeho života“ a všimnout si, co tam drhne a co kde naopak pevně stojí a dá se na tom stavět.
Terapeut počítá s tím, že klient, který přichází s trápením, se otevře možná dokonce víc, než jak se dokáže otevřít svým blízkým. Terapeut však není důvěrníkem klienta, a proto se mu sám neotvírá stejnou měrou (což v osobních vztazích naopak čekáme). I přesto však nezůstává neosobní: v rozhovoru dává najevo své zaujetí, emoce, které v něm klientovo vyprávění vyvolává, své myšlenky. Terapeuti se liší podle svých povah i stylů práce. Já se nechávám klientovým vyprávěním vtáhnout do jeho životního příběhu a prožívám jej jako udivený divák s autentickými emocemi, který klientovi, coby hlavnímu hrdinovi, nejen drží palce od začátku do konce, ale především umožňuje zachytit, kde jeho příběh drhne a vymyká se z rukou, a najít, jak jej klient opět může dostat pod kontrolu a stát se aktivním autorem vlastního životního příběhu. Tak může klient postupně překonat své trápení, problémy se rozpustí a jsou nahrazeny uspokovou variantou žití, která již ono trápení nezahrnuje.