Psychoterapie není jen léčba pro duševně nemocné, ale především podpora pro lidi, které něco trápí. Užitek z psychoterapeutického rozhovoru může mít např. také člověk, který potřebuje udělat velké rozhodnutí a nedaří se mu to. Požádat o pomoc je znamením odvahy a schopnosti se o sebe postarat, nikoli slabosti.
Jako klient máte samozřejmě svá práva, mezi která patří také rozhodnutí, zda chcete ve spolupráci se mnou pokračovat – když vám můj styl práce nebo má osoba nebudou příjemné, neostýchejte se to říct, můžeme se rozloučit a budete-li mít zájem, doporučím vám jiné kolegy/kolegyně, kteří by vám mohli pomoci.
Určitá míra nesympatií, která je pro klienta snesitelná, vůbec nemusí být naškodu terapii, někdy totiž nesympatie nepatří přímo osobě terapeuta, ale jsou jaksi vyvolány tím, že s terapeutem klient mluví o nepříjemných věcech, které se mu protiví. A negativní emoce se mohou částečně obrátit proti osobě terapeuta. Je-li to v takové míře, že to klientovi nebrání příště zase přijít, může terapie nakonec být nejen efektivní, ale dokonce i příjemná.
Přemíra osobních sympatií může škodit terapii a dokonce znamenat i zneužívání, pokud se terapeut dostane do situace, že kontakt s klientem udržuje už nikoli proto, aby řešil výhradně jeho témata, ale aby s ním prožil příjemný čas a popovídal taky o tom, co je zajímavé pro něj samotného.
Rozhovor začíná jemně a na své otázky od vás nečekám dokonalou dopověď nebo referát o přesném stavu vaší duše. Naopak otázky vám nabídnou podporu v tom, jak pomalu začít od těch věcí, které jsou aspoň trochu jasnější než ten ostatní zmatek. A to, co je pro vás důležité, se dříve či později do rozhovoru dostane. Jsem trénovaná tyhle důležité věci zachytit, takže nakonec budeme pracovat na tom, co skutečně potřebujete, i když to třeba ze začátku vůbec nebylo jasné ani vám samotným. Tento proces vyjasňování může trvat dokonce i tři nebo čtyři konzultace, jejich přínos pak je právě v tom, že postupně rozmotávaly zašmodrchané a osvětlovaly zatemněné. V následujících konzultacích se pak můžeme zaměřovat již na témata, která vám vystoupila do popředí jako ta klíčová.
Emocím, které ovládáte před druhými, abyste je či sebe ušetřili nepříjemností, můžete v pracovně terapeuta dát volný průběh. Nezaskočíte mě tím ani tím sebe nepostavíte do horšího světla. Silné emoce často patří k prožívaným těžkostem nebo k procesu jejich řešení a já s vámi dovedu pracovat i ve chvíli, kdy je dáváte najevo. Navíc připustit si emoce a projevit je může být dobré znamení a nesvede to každý.
Pokrok v terapii byste měli začít cítit na vlastní kůži nejpozději po 5. – 10. konzultaci. Často je to tak, že se klient nejen cítí lépe než na začátku, ale také se u něj něco změnilo – třeba si troufne něco, co se dřív neodvážil, uvažuje v některých věcech jinak, dokázal něco, co se zezačátku zdálo téměř nemožné. Pokud by se vám během terapie zdálo, že se nikam neposouváte, určitě mi to řekněte, abychom to mohli změnit.
Na tuhle otázku není jediná odpověď a dokonce ani u daného klienta není možné dopředu odhadnout, na jak dlouho to bude. Každopádně styl psychoterapie, kterým pracuji, se řadí mezi ty krátkodobé (na rozdíl třeba od psychoanalýzy, která je na roky). V prvním setkání budeme mj. domlouvat tzv. kontrakt, čili domluvu o tom, na čem se bude pracovat a kdy terapii ukončíme (neboli co bude jejím cílem). V průběhu terapie se pak čas od času budeme bavit o tom, jak vnímáte naplňování kontraktu – zda jdeme správným směrem a kolik cesty jsme už ušli. Může se stát, že v průběhu terapie se na základě vašich podnětů a vašich potřeb kontrakt přeformuluje. Může se také stát, že po naplnění kontraktu vám nabídnu ještě jedno dvě setkání za účelem pevnějšího ukotvení dosažené změny, ale bude na vás, zda na nabídku přistoupíte.